Friday, September 12, 2014

Nepotřebuju se bát

Nepotřebuju to, ale stejně na tom visím. Bojím se preventivně, pro jistotu, abych se tomu, čeho se bojím, vyhnula. Ale to, čeho se bojím, je na mém bání nezávislé. Bohu žel. 

Bojím se, že velký a silný někdo přijde domů a bude zle. Něco děsného jsem provedla - nebo neprovedla, ale i to je průser. Bojím se aut, bojím se, že něco poletí z vrchních pater domu, že mě pokouše zvíře, které ještě ani není nablízku. 

Nebojím se ani moc o sebe. Bojím se všeobecně, bojím se, že se svět ukáže zase jako nebezpečné místo. Třeba ne pro mě. Pro někoho úplně jiného. Pro někoho, kdo musí na banální operaci. Pro někoho, kdo jde ze školy. Pro někoho, kdo se chvilku zasnil, když přecházel silnici. 

Moje bání mi ještě nikdy neprokázalo dobrou službu. Myslím. Možná jsem kvůli němu někdy zpomalila na dálnici. Za to mi už kolikrát prokázalo špatnou službu, když mohlo za moje nespaní, za moji neschopnost, za moji nerozhodnost, za moji neodvahu a dokonce (a paradoxně) i za pár riskování, za která bych si později nafackovala. Strach trvat na použití kondomu, například. 

Nepotřebuju se bát, jenom se bojím žít bez bání. Nevím, jak ho jednoduše odložit u cesty a nechat ho tam. Ale vím, že tahat s sebou ho už nechci. 

Odvaha přestat se bát. 
Tak. 

No comments:

Post a Comment