Knížka od Laury Vanderkam o tom, jak pracovat, užívat si rodinu a ostatní dary života.
Šokovala mě už na začátku, když jsem se dověděla, že ženy, matky malých dětí v USA pracují ne 20, ale 55 a víc hodin týdně. Samozřejmě ne všechny, ale ty, kterým záleží na jejich kariérách, firmách, výdělku atd. Nejde to bez babiček, hlídacích firem, školek a střídání s partnerem u dětí, ale jde to.
Líbí se mi forma zpracování. Laura požádala různé úspěšné ženy, aby týden sledovaly svůj čas a po půlhodinách si zapisovaly, co dělají. Pak hledala různé pravidelnosti, zákonitosti a nebo chytrá řešení, a zobecňuje, doporučuje, navrhuje. Hlavním sdělením je, že nemá cenu chtít všechno narvat do jednoho dne. Není důležité, že necvičíte (nehrajete si s dětmi, nečtete knihy, neskáčete padákem) denně. Nenechte se zmanipulovat 24hodinovým dnem, berte v úvahu týden, a ten má 168 hodin. A buďte spokojená, když si zacvičíte 4x týdně, to je furt lepší než čekat, až na to budete mít čas každý den.
Součástí knihy jsou i tabulky - příklady týdnů jednotlivých žen.
Ze začátku jsem měla dojem, že to budou jen obecné kecy, že člověk nemá čumět do FB, ale nakonec mě četba moc bavila a vypsala jsem si vícero prima nápadů. Asi začnu trochu běhat : )
A jsem ráda, že v našem kraji je zvykem být s malými dětmi doma a stát to dokonce podporuje. Jupíjej.
Thursday, August 27, 2015
Wednesday, August 5, 2015
Kájiny řeči
Kája se s mluvením tzv. crcala, na 20 měsících měla podle MUDr. umět 300 slov, tak jsme jí to s Julou přepočítali a bylo to 39: haf, mjau, bác, ham. Na jaře to pak rozjela ve velkém a teď už to je k nespočtení, zaznamenávám aspoň některé perle a špíčky, které nás baví.
Crcala se i s chozením.
Taky se crcala s chozením na nočník.
Zato je obdivuhodně napřed ve vztekání. Vzteká se snadno, okamžitě, hodně a hlučně. Je to taková vzteklá pohodářka. Obvykle velice pohodová, ovšem když se jí něco nedaří, je to hned poznat.
Káji slovníček: sukeň, šebík mamijádou (= chlebík s
marmeládou), pošovat (pochovat), šudinka (chudinka), tatíneku, mamineko, s
maminenkou, obrázeky, ke mně (= chce pochovat), počůjaja, potataja (počůrala,
pokakala), hají né (= nechci spát), hibu him ne, pizzu him jo (rybu jím ne,
pizzu jím jo), ma není (tma není = nechci jít spát), záhadu! (= Zahradu –
pustit CD), majá nejsem (malá nejsem), mami, nešoď (mami, nechoď… pryč), tátání
(= skákání), jáda! (= mám tě ráda), jád (= hrát), vaky, vaky (vlaky, pustit CD
s takovou pitomou pohádkou o mluvících vlacích), Jui, Jua, Jujinta (= Julinka),
Jua hají jo, Tája hají ne (= ať jde spát ségra, já nejdu), mezinu! (=
zmrzlinu), chci pesa (chci psa, plyšáka), majovat (= malovat), stádat (=
skládat puzzle), zobím, mami? (zlobím, mami? zjišťovací ot.), nezobíš, mami,
nezobíš! (nezlob se, prosím tě), míto = mlíko, dům náš! (radostně, když jsme
odněkud přijeli), Hubejt, babiča (Hubert, babička), pivo tatínet jád, maminta jáda. Tája = Kája.
Subscribe to:
Posts (Atom)