Předchozí jesteziju mi blog.cz zařízl a dokonce smázl. Přesunula jsem se tehdy sem. A teď po letech jsem si myslela, že tu mám jen záznam jednoho smutku z roku 2014.
Jsem potěšena, že jsem psala i jiné věci.
A teď mám zase chuť psát. Chystám se po 10 letech na mateřské a volné noze do práce a táhnou mi hlavou různé myšlenky, tak si je sem přidám.
Chystám se do práce!
Přišlo to na mě náhle, ale to se mi čas od času děje. Intenzivní vjem, že musím něco změnit, někam se posunout, něco se ještě naučit. Teď jsem věděla, že chci jít po té dlouhé pauze do práce. A že chci dělat v týmu – volnonožectví je dost poustevnická činnost, aspoň v mém provedení.
Nevěděla jsem ale, kam půjdu, a napsala jsem přátelům. Taky jsem koukala po inzerátech. Chvíli jsem si myslela, že opustím vody nezisk – veřejný sektor a zamířím do nějaké firmy. Prošla jsem milion inzerátů, ale nakonec jsem CV stejně poslala jen na tři místa. Do knihovny, do sekce vědy na Úřad vlády a do Cesty domů. Nemůžu si pomoct, moje místo je prostě někde tady, v nezisku vládním nebo nevládním. :)
Cesta domů to vyhrála. Teda já vyhrála výběrko a zároveň během toho výběrka to u mě vyhrála Cesta, protože při pohledu zblízka to je zrovna tak milá a skvělá organizace jako z odstupu.
