Saturday, September 27, 2014

Třetí cesta

Před půl rokem jsem pustila každou nohu jinam. Jedna zůstala na mateřské, druhá začala podnikat. Marketing neziskovek promýšlím už pár let. Je to obor, který u nás skoro neexistuje, ale prostor tu pro něj - s tím, jak se společnost kultivuje - narůstá.

Marketing neziskovek bere marketingové myšlení byznysu a přesazuje ho do jiného světa. Klade neziskovkám otázky, jaké si většinou klást neumějí nebo zapomínají. A pomáhá jim sloužit v souladu s jejich posláním o něco efektivněji - rozpoznat poptávku, přizpůsobit jí své služby a také je vhodně nabídnout. Přitom samozřejmě bere ohled na možnosti neziskovek. Tím nemyslím jenom omezené nebo nulové rozpočty na propagaci. Myslím hlavně schopnost navazovat spolupráci s jinými organizacemi a směňovat vlastní silné stránky (know how, prostory a podobně) za silné stránky někoho jiného.

Na jaře jsem své záměry konzultovala s několika zkušenými podnikateli na volné noze. Dověděla jsem se, že existují dvě cesty za klienty. První cestou je telefonovat, emailovat nebo prostě obcházet neziskovky, rozdávat vizitky, nabízet se. Druhá cesta je budovat si jméno - psát blog, updatovat statusy, tweetovat, komentovat, ukazovat se. První cestu jsem docela rychle vyloučila, druhá mi přišla jako ta pravá.

Promýšlela jsem to, sledovala aktivně, jak budují svou osobnost-značku ti, co to umějí. Četla jsem jejich blogy, odebírala updaty, sledovala je v komentářích a četla jejich newslettery. Všechno mi to dávalo smysl. Že jsou vtipní. Že jsou osobní. Že jsou odvážní. Že jsou nápomocní. Že jdou do konfliktů. Že tráví na Twitteru atd. velké množství času. Že komentují i mimo svůj obor - volby, chyby v cizím byznysu, počasí.

A teď, po půl roce, jsem si uvědomila, že jsem postupně mnoho newsletterů odhlásila, mnoho "sleduji" zrušila a Twitter neotvírám. Často z nich touha po sebebrandování až moc sálá a je mi to čím dál protivnější. Zajímá mě pár marketingových guru, ale jen kvůli cennému odbornému obsahu a dobrým vtípkům. Už si nechci budovat osobní brand.

Nemám nic proti brandu nebo dobrému jménu, ale nechci si aktivně leštit to svoje. Přijde mi to jako ztráta energie, kterou můžu v tomhle světě poslat k užitečnějším věcem. Chci se starat o dobré jméno knihovny, školy nebo akce, ne o své vlastní. Potřebuju ještě nějakou jinou cestu.

2 comments:

  1. Nápodobně. Což můj manžel stále nechápe, že nechci podnikat a hnát se za úspěchem ve vlastním triku. Mě stačí pomoci k úspěchu firmě nebo organizaci. Navíc to má příjemná zadní vrátka, žáno. Btw, kdybys šla do vlatní marketingové firmy, hlásím se jako zaměstnanec :-D

    ReplyDelete